Loading…

Marie Eliášová: Liberec jako Vídeň

Marie Eliášová je mladá architekta, která by ráda pomohla oživit Liberec a přenést do veřejného prostoru svou zkušenost z Vídně, města, kde se dobře žije.

Maruško, jsem vděčný, že mezi sebou máme sympatickou mladou dívku, která má zájem podílet se na věcech veřejných. Jak se stalo, že ses rozhodla zapojit do LOL!?

Před rokem jsem dokončila studium v Praze a vrátila se do rodného Liberce, byla jsem plná ideálů ze školy a postřehů ze zahraničí. Začala jsem v Liberci pracovat jako architekta, zakrátko na to jsem zjistila, jak obtížná a zdlouhavá je cesta k prosazení často i jen drobných úprav v rámci veřejného prostoru, které by zpříjemnily život ve městě. Kamarádka Eliška Linhartová, která za LOL! také kandiduje, mě před časem seznámila se Zuzkou, Mírou, Petrou a Matějem a jejich LOL!, jejichž trvající idealismus a energie v kombinaci s výbornou znalostí libereckého kontextu se mi zalíbily a rozhodla jsem se také přispět svými schopnostmi a zkušenostmi k zajímavému projektu.

Jak moc se s teorií, která se učí na škole ohledně architektury, člověk připraví na to, co se po té reálně děje třeba u nás v Liberci?

Já jsem vystudovala architekturu na pražské UMPRUM, to je skvělá škola, která v téměř rodinném prostředí vede studenty k tomu chápat obor v co nejširších souvislostech. Škola nabízela prostor pro experiment, byla to taková pokusná laboratoř. V atelieru pod vedením Jana Šépky jsme pak úzce spolupracovali s českými městy (Nymburk, Šluknov). Místa jsme museli vždycky dobře poznat, často jsme ve městech i bydleli, a pak jsme naše návrhy prezentovali místním obyvatelům i zastupitelům. To byla výborná zkušenost, protože jsme rychle narazili na to, jak obtížné je najít správný jazyk, kterým svoje nápady sdělit místním. Všechny nás to ale o to více bavilo. Ke konci studia jsem měla po dalším kontaktu s reálnou praxí ještě vetší hlad, tak jsem odjela na rok na pracovní stáž do Vídně. Dnes bych řekla, že samotná zkušenost života ve Vídni byla ještě cennější než samotná praxe v architektonické kanceláři. Vídeň je našemu kontextu velice blízká, ale funguje zde přirozeně spousta věcí, které město zpestřují a zpříjemňují život v něm.

Mohla bys nějaké příklady jmenovat?

Staré tovární objekty v centru města jsou často přebudované za podpory města na různá komunitní centra či galerie a jsou propojeny hustou sítí drobných a různorodých veřejných prostranství, jako jsou parky, prostupné zahrady a zelené vnitrobloky, hřiště. Funguje tu skvěle síť veřejné dopravy, bike a car sharing, který ulehčuje centru od zatížení auty. Ve Vídni se prostě dobře žije, protože i obyčejná cesta z práce a do práce je zde příjemná a zajímavá. Byla jsem překvapená, jak živé je město oproti Liberci o víkendu. Probíhá tu spousta sousedských aktivit, trhů, festivalů, rodiny pořádají nedělní pikniky v parcích, sportuje se tu na městských hřištích.

Máš nějaký sen, jak by mohl vypadat Liberec za 20 let? Kdybys měla možnost podobu města nějak (ovlivnit) změnit, čím bys začala? Co je podle Tebe pro rozvoj Liberce zásadní?

Vlastně ten Vídeňský model se mi nezdá vůbec špatný. Kreativní přístup v péči o veřejné prostory a důraz na prostupnost městem. Myslím, že pro začátek nemusíme vymýšlet nijak složité a nové věci. Jistě, každý princip se musí citlivě přenést do místního kontextu, nebo ještě lépe musí z něho vycházet, aby neztratil na kvalitě. Pouze kvalitní veřejné prostory budou dlouhodobě živé. Proto by město mělo spolupracovat se špičkovými odborníky. Přála bych si, aby se v Liberci víc žilo, aby lidé nemuseli utíkat na víkendy mimo město a večer zůstávat doma, ale aby je to táhlo ven. Aby město nabízelo pestrá místa pro setkávání a pobyt pestrým skupinám obyvatel.

Prozradíš nám, čemu se právě teď profesně věnuješ?

Pracuji jako architektka, nedávno jsme dokončili projekt na rekonstrukci libereckého kina Varšava, moc se těším, až se kino zase otevře a budeme tam chodit na filmy, jak si to pamatuji z dětství.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Matěj Linhart