Loading…

Miloslava Čechlovská: Vzdělávání pro 21. století musí projít reformou

Slávka Čechlovská přišla do našeho týmu krátce poté, co jsme zveřejnili úmysl kandidovat a společně s ním i základní oblasti, které pokládáme pro rozvoj Liberce za klíčové. Zaujal ji důraz na kvalitní školství, protože to je oblast, které se dlouhodobě věnuje a ve které má bohaté zkušenosti. Osobně velmi oceňuji, že nejen čekala, co nabídneme, ale sama se hned pustila do tvůrčí práce.

Vím o tobě, že jsi dlouhodobě působila na škole Aloisina výšina, kde jsi byla duší inovativního směru vzdělávání kladoucího důraz na rozvoj nadání a měkkých dovedností. Mohla bys nám představit, o co jde?

Myslím, že způsob vzdělávání pro 21. století musí projít reformou. Když jsme chodili do školy my, neexistovaly počítače a internet (tedy já snad žila v pravěku) a naši učitelé si vůbec neuměli představit, co v životě budeme potřebovat. Učili jsme se třeba vypočítat odmocniny z tabulek, ale málokdo pochopil logiku matematiky a specifický způsob myšlení. Co budou ve třiceti, čtyřiceti letech potřebovat dnešní šestileté děti, po obrovském nástupu technické revoluce, to si lze jen těžko představit. Na změnu vzdělávání dětí, které budou pracovat za dvacet, třicet let, jsou dva názory.

První, zastávaný třeba prezidentem Zemanem, že naše děti musí být vzdělávány v technických oborech, aby se uživily. Druhý, ten zastává mnoho vědců a já také, že naopak těžiště práce lidí bude v oblastech, které roboti ještě dlouho nezvládnou, např. v sociální sféře.

Ty názory se úplně nevylučují. Ale jedno je jisté, že základním předpokladem úspěšného profesionála bude tvořivost. A pak tzv. měkké kompetence – sociální a emoční inteligence, schopnost spolupráce v týmu, asertivita a mnohé další. To vidíme už dnes, že schopný člověk, který neumí své schopnosti „prodat“, neumí zaujmout, se jen obtížně prosadí. Měkké kompetence jsou už dnes nesmírně důležité.  Ale tyto schopnosti tradicionalistické vzdělávání téměř nerozvíjí.

Jsme v tom proti severským a západním zemím hodně pozadu. Moc bych si přála nějakým způsobem pomoci rozvoji reformního školství. Liberec oproti jiným městům nenabízí reformní školy. Horko těžko se zde začínají rozvíjet dva proudy alternativního školství, ale to není totéž. Ve škole, o které mluvíš, jsme se navíc zaměřili na rozvoj talentu v oblasti umění. Ale naše škola stihla ujít jen malinký krůček.

Od počátku Tvého zapojení do týmu LOL! u Tebe vnímám a oceňuji kromě velkého nasazení i otevřenost a ochotu naslouchat. Projevilo se to mimo jiné tehdy, kdy jsi s námi sdílela svou koncepci, s níž jsi kandidovala na ředitelku ZŠ Aloisina Výšina. Co říkáš tomu, že náměstek pro školství, sociální věci a kulturu v Liberci, Ivan Langr, odmítl žádost koncepce nově vybraných ředitelů zveřejnit?

Pro mne je těžké se k tomuto tématu vyjadřovat, protože jakýkoli můj názor musí logicky působit jako řešení osobních záležitostí. Ale zároveň je to téma důležité pro kvalitu libereckých škol, tak se pokusím o vysvětlení názoru.

Pokud nějaká strana zvítězí ve volbách s programem, který se voličům líbí, je pak za plnění toho programu zodpovědná. Novináři a veřejnost to mají právo kontrolovat. Zvolení ředitelů má v kompetenci sedmičlenná komise, jinak do toho nikdo nevidí. Hlavní slovo má město a to je v pořádku. Komise rozhoduje na základě rozhovoru s ředitelem (který je logicky za zavřenými dveřmi) a především na základě koncepce rozvoje školy. To je takový program na dalších šest let. Zároveň ale město souhlasilo s požadavkem ředitelů, aby koncepce byly tajné, údajně jsou autorským dílem.

Netuším, jak může být autorským dílem základní koncepce rozvoje školy, která ovlivňuje život stovek dětí a rodin. Prý jsem byla jediná, kdo souhlasil se zveřejněním, ale to nemohu ověřit. Pokud vím, tak o zveřejnění koncepcí v zastupitelstvu velmi usiloval Jaromír Baxa, ale spor prohrál. Celé mi to přijde velmi nelogické a pro zkvalitnění škol velká překážka.

Pomáhala jsi nám tvořit podrobný program pro oblast školství. Co pokládáš v současnosti za největší klad a největší bolest škol v Liberci? Co by stálo za to rozvíjet a co je naopak rozhodně potřeba změnit?

Rozhodně by město mělo mít přehled o tom, co který ředitel a která škola dělá či nedělá v pedagogické oblasti. Ti ředitelé, kteří mají vizi, chtějí svoji školu opravdu někam dovést, nejen ji obsluhovat, ti by měli být významně podpořeni. Ti ostatní by měli být motivováni ke změnám. Rozsah byrokracie těmto změnám nenahrává, ředitelé se stávají úředníky. I s tím má město možnost něco udělat a musí se nechat, že v této oblasti se zřizovatel snaží, krok po kroku. Za klad škol považuji to, že současnou situaci vůbec zvládají. GDPR, registr smluv, inkluze, granty atd. atd. Za bolest, že nezbývá prostor na pedagogiku, a už vůbec ne na reformy ve vzdělávání. Hodně věcí je formálních. A někteří ředitelé se už ani nesnaží. Ale i do jejich škol chodí děti, jejichž rodičům na vzdělání záleží.

Kdybys měla vybrat tři věci, které se Ti v životě podařily, co by to bylo?

Mám dvě úžasné děti, dcera studuje ve Velké Británii a syn spolupracuje s filmovými ateliery jako technik. Jsou to dobří lidé. Ráda bych si myslela, že je to moje zásluha. Na druhou stranu, jako rodič jsem měla mnohokrát pocit naprostého selhání. Je to o úhlu pohledu. Rodiče jsou dnes ve složité situaci. Mnoho hodin denně tráví v práci, kterou si nosí i domů, volný čas dospívajících dětí nejsou schopni zcela ovlivnit, na mladé dnes čekají úskalí, které my jsme řešit nemuseli. Od drog přes rychlá auta až po půjčky a osobní bankroty. Je složité být rodičem.

Myslím, že se mi podařilo rozjet specializaci na naší škole. Vidím tam mnoho a mnoho dětí, kterým to vyloženě prospělo. Některé projekty, které jsem s těmi dětmi zažila, se mi zapsaly do paměti navždy.

Jsem pyšná na úspěchy svých pěveckých sborů a dramatických souborů. Letos jsme si třeba z Evropského festivalu mládeže v Neerpeltu (Belgie) přivezli tři první místa z různých kategorií. Dramatický soubor Bezejména druhé místo z mezinárodního festivalu Teatrrralki nebo doporučení k postupu do celostátního kola Mladé scény. Je to příjemné, ale není to cílem. Nejlepší je vidět partu mladých lidí, kteří dostali nabídku na bezva večírek s jiným souborem a po mé nenápadné prosbě, aby šli před soutěží spát, se ve vteřině zvednou, zamávají a s úsměvem jdou. A příští den slaví. Jsou to naprosto skvělí lidé.

Vím, že jsi nejprve chtěla pouze pomoci s programem, co Tě přesvědčilo, abys do toho s týmem LOL! šla naplno?

Jaromír Baxa. Nedá se mu odolat. Ale vážně, uvěřila jsem týmu lidí, kteří jdou do politiky s tím, že chtějí udělat svět lepší. Možná je to trochu naivní, ale bez takových lidí by bylo na světě fakt zle.

No a nakonec by mě zajímalo, co bys vnímala jako úspěch svého působení v zastupitelstvu. Kde bys ráda, aby byl Liberec za čtyři roky?

Opravdu se chci zabývat především tím, čemu rozumím, tedy školstvím. Pokud by se za 4 roky podařilo nasměrovat uvažování ředitelů škol směrem ke zvyšování kvality vzdělávání a k potřebným reformám, byl by to pro mne velký úspěch. V tom například věřím vizi LOL! ohledně městských obvodů. Pokud by do rozvoje škol a jejich financování mohli mluvit lidé, kteří tam žijí a do dané školy dávají své děti, bylo by o ty školy postaráno lépe. Tak to funguje v některých severských zemích, někde dokonce obec ovlivňuje i obsah vzdělávání, což je u nás ovšem nemyslitelné.

V ostatních oblastech je mi blízká otevřenost, po které LOL! volá. Pokud lidé uvidí politikům pod ruce, je šance něco změnit. Pro mne je třeba velmi nepříjemné, jak si před volbami dvě opoziční strany vyrobí videa, kde tvrdí, že se MHD zlevnilo díky nim, že přehlasovaly tu druhou stranu. Pokud mají shodný názor dvě strany, které už čtyři roky vládnou, proč tedy už čtyři roky nejezdíme levněji? Tak proto ta touha po otevřenosti radnice. Aby politici měli důvod pro občany pracovat celé volební období.

Děkuji za rozhovor.

Ptala se Petra Alžběta Baslová