Loading…

Zuzana Kocumová: Víra v to, že politika je služba veřejnosti, mi zůstala.

Zuzana Kocumová je osobnost, kterou zná v Liberci skoro každý. Navzdory vážnému zdravotnímu hendikepu se dokázala úspěšně vrátit do vrcholového sportu. V necelých 40 letech patří mezi zkušené komunální politiky. Svým přístupem k životu je pro mě příkladem zdravého životního stylu.

Nebudu chodit kolem horké kaše a začnu osobní otázkou na politické téma. Vnímal jsem Tvoji dlouhodobou nespokojenost, která se týkala způsobu fungování a stylu politiky Změny pro Liberec, které jsi byla členkou. Tato nespokojenost nakonec vedla k tomu, že jste s Mírou Baxou ze Změny odešli. Proč si se odhodlala k odchodu z tohoto politického hnutí až na podzim 2017?

K definitivnímu rozchodu došlo ve chvíli, kdy Jan Korytář obhájil pozici lídra Změny pro Liberec do dalších komunálních voleb. Do té chvíle jsem věřila, že sama Změna muže projít změnou a problémy bude možné řešit uvnitř skupiny a ne na veřejnosti. To neprospívá nikomu. Lídrovství někoho jiného bylo šancí, že se změní styl politiky, kterým se Změna prezentuje, ideály se vrátí tam, kde byly na počátku, o věcech se začne rozhodovat konsenzuálně a ti, kteří mají jiný názor, nebudou bráni jako nepřátelé.
Když se tak nestalo, tak přestože i v osobním životě jsem docela věrný člověk a rozchody nemám ráda, jsem jasně cítila, že naše názorové rozdíly s Janem Korytářem jsou natolik velké, že už není reálné, abychom byli schopni pracovat jako jeden tým a aby naše působení pod jednou značkou bylo důvěryhodné.

Bereš si ze svého politického angažmá ve Změně pro Liberec nějaké poučení?

Samozřejmě, život je nejlepší škola. 🙂 Jasně jsem si uvědomila, že chci pracovat ve skupině, která funguje jako tým, kde dohody a pravidla platí pro všechny a kde zůstaly ideály, že politika je služba lidem, a nejen boj o moc, peníze a kšeftování.

Odchod ze sociální skupiny není jednoduchý. Jaký je Tvůj současný vztah s lidmi ve Změně?

S naprostou většinou dobrý. Osobní zášť necítím k nikomu, jen s někým už nejsem schopná fungovat na jedné lodi a být spojována s jeho kroky.

Jsou lidé i v jiných politických stranách v Liberci, se kterými si lidsky rozumíš a se kterými se Ti dařilo v politice spolupracovat?

Určitě. Téměř v každé straně se najdou lidé, kteří jsou v politice nezištně, a to je dle mého názoru hlavní kritérium a podmínka, jestli jsou schopni se shodnout bez ohledu na barvu politického trika a na to, kdo s jakým návrhem přišel.

S komunální politikou v Liberci máš 12 letou zkušenost. Jak se za tu dobu komunální politika v Liberci proměnila?

Věci nejsou ideální, ale oproti době před 12 lety rozhodně neproudí tak velké částky do kapes soukromých firem a firem napojených na lidi ve vedení radnice. Doby výběrových řízení, kde každý velký projekt byl ušit na míru Syneru a Investorsko inženýrské, jsou pryč. Teď ještě posunout na jinou úroveň mezilidské vztahy, které jsou v současné době hlavní brzdou … vlastně všeho.

Jak zpětně svoji dosavadní práci v komunální politice hodnotíš, jaké konkrétní věci zpětně vnímáš ve svém politické kariéře jako úspěch?

Mohu být trochu delší? Protože to není na krátkou odpověď.

Reálnou šanci něco opravdu prosadit máš hlavně na uvolněné funkci. Na té jsem působila 2 roky na kraji na odboru zdravotnictví. Za tu dobu se povedlo hodně věcí, některé zásadní: proběhla otevřená výběrová řízení na ředitele krajských nemocnic, které jsou nyní v černých číslech. Nová vedení nahradila dřívější „politická“ vedení (po odchodu z politiky zde například zakotvil bez výběrového řízení J. Kittner). Provedli jsme na záchrance audit, který ušetřil jen za první rok 20 mil. Kč a odhalil velmi nestandardní fungování. Dokončili jsme fúzi Panochovy a Krajské nemocnice Liberec (oba subjekty vykazují stabilní kladný hospodářský výsledek), schválili jsme Strategii podpory sportu v LK 2014 – 2016 se stabilní podporou sportu min. 30 mil/rok. Rozjeli jsme projekt modernizace Krajské nemocnice ve stávajícím areálu, který dál pokračuje a má podporu zaměstnanců i vedení, v roce 2O22 by měl přijmout prvního pacienta. Připravili jsme projekt, díky kterému došlo ke kompletní obměně vozového parku záchranky (20 vozů), rozběhli jsme projekt propojeného systému zdravotnických zařízení a záchranky…
Z menších věcí, které jsou o městě (kde jsem v Radě, ale není to mým zaměstnáním): např. po několika letech jsme rozjeli zimní provoz Vesce, naopak omezili jeho využívání pro motokros (což se ale bohužel opět vrací, poté, co správa spadla pod odbor p. náměstka Kysely), instalovali jsme tam kamery, které hlídají areál. U Krajské nemocnice Liberec jsme (zde  ve spolupráci s T. Batthyánym) pomohli zabránit opětovné politizaci vedení, podílela jsem se na vybudování první vlaštovky, workoutové věže u přehrady…

Proč ses rozhodla znovu kandidovat?

Stále vidím kolem sebe spoustu věcí, které by se daly dělat lépe, které by si Liberec zasloužil. I když se realizují některé prospěšné projekty, tak jako největší dluh vidím, že se nezměnila atmosféra na radnici a lidé nemají pocit, že radnice je tu pro ně.

Volební kampaň se teprve rozbíhá… Je něco co Tě na startu kampaně pro podzimní volby zaujalo nebo překvapilo?

Jak moc se liší (už teď) proklamace od reality, a to speciálně u jedné strany, která stále mluví o pozitivní a konstruktivní kampani, ale ve skutečnosti o dialog nestojí. Víc se rozepisovat nechci, věřím, že dialog je žádoucí a možný, z mé strany k němu nabídka trvá. 🙂

Jaké tři konkrétní věci bys chtěla v dalším volebním období prosadit či změnit?

  1. Zajistit, aby radnice skutečně fungovala pro lidi, a ti měli pocit, že to není jen černá díra, kde se jejich podněty ztratí. Poměrně jednoduchým nástrojem je aplikace Lepší místo, kde můžete nahlásit problém, a pak sledujete jeho řešení. Logicky by toto řešení mělo být záležitostí maximálně týdnu, a ne měsíců, jako to je v současnosti.
  2. Lepší péči o veřejný prostor, čistší ulice, starost o zelené plochy a dětská hřiště a volnočasové plochy minimálně v každé čtvrti Liberce. Je to i proto, že pro mě je město místo, kde žiju a velkou část dne prožívám, nejen projíždím autem. A tak tyto věci hodně vnímám.
  3. K tomu patří např. zlepšení území na Fügnerce. Zajistit větší čistotu, stálý dozor městské policie, kamerový systém, s fakultou architektury TU Liberec vyhlásit soutěž na vylepšení tohoto prostoru tak, aby nevyhrávalo soutěž o nejhorší místo Liberce. Je to hlavní tepna a její stav je tristní.

Jak jde dohromady funkce politika s vrcholovým sportem?

Záleží, v jaké úrovni politicky funguješ. Kdybych byla v uvolněné funkci (bylo to mé hlavní zaměstnání na min. 8 hodin 5 dní v týdnu), asi by to šlo těžko. Ale když nejsem, tak to jde stejně jako s jakýmkoliv jiným zaměstnáním. Možná dokonce lépe. Jednak je pro mě velmi důležité nebýt závislá na financích z politických funkcí, což často vede k nezdravému lpění na pozicích a ochotě zvedat ruku skoro pro cokoliv, a dále je sport skvělý ventil na občasné  frustrace a ne vždy pozitivní emoce, které v sobě často po zastupitelstvech přinesu domů.

A jaké jsou Tvoje hodnoty, které vyznáváš a nechceš z nich slevovat?

Chci si ponechat určitou míru idealismu. Už dávno nejsem naivní, ale víra v to, že politika je služba veřejnosti, mi zůstala. Vážím si lidí, kteří drží slovo, kteří umí věci řešit věcně a bez ohledu na to, kdo s návrhem přišel. A věřím, že v politice je místo pro slušné lidi, kteří v ní mohou vydržet bez toho, aniž by je zdeformovala.

Co bys dělala, kdyby ses politice nevěnovala?

Z velké části to, co dělám i teď. Ale ve větší míře. Sport by zůstal součástí mého života, ale více bych systematizovala poradenskou a trenérskou činnost. I teď se jí věnuji, ale aktivně to nepropaguji, je to spíš na vyžádání a v podstatě bezplatně. Baví mě lidi motivovat a ukazovat, že většinu limitů máme v hlavě a je naším rozhodnutím, jak svůj život prožíváme. Také bych více pomáhala svému partnerovi s taneční školou, o což se snažím i teď, ale vím, že prostor by byl veliký.

Máš nějakou svoji osobní (nepolitickou) vizi či přání do dalších několika let, kterou můžeš zveřejnit?

Jednoho dne bych chtěla s čistým svědomím politiku opustit, protože bych viděla, že v ní je tolik slušných a schopných lidí, že svůj čas a energii mohu věnovat jinam, neb jí není třeba v politice. 🙂

Děkuji za rozhovor.

Otázky pokládal Tomáš Procházka