Loading…

Matěj Linhart: Muž, který se vrátil

Sdílení moudrosti v Nepálu

Matěj Linhart je mladý muž (31 let), který se svou manželkou a dvěma dětmi žije pod Ještědem. Než se ale usadil, dokázal na vlastní pěst absolvovat cestu kolem světa. Co bylo důvodem, proč se rozhodl vrátit domů a proč se rozhodl kandidovat v podzimních volbách?

Matěji, málo kdo viděl ze světa takový kus jako ty. Co bylo vlastně motivací opustit domov?

Zuzko, zas takový kus to nebyl. Vezmeš-li si tu tenkou čárku, která by se rozvinula po globusu, ukázalo by se, jak je to malinkatá část celku. Motivace? Upřímně? Vlastně úprk před zdejším životem. Dokázat si, že život má nějaký hlubší smysl, než po škole chodit několik desetiletí do práce.

Jak dlouho ti cesta kolem světa trvala a s kolika penězi v kapse jsi vyrážel?

Plán byl 1 rok. Za rok jsem byl někde na východě Číny a přišlo mi, že jet už domů je prostě škoda.

Se sestrou v Yosemitech

Připraveno jsem měl kolem 180 000 Kč, ty nestačily. První rok jsem jen cestoval. Pak už jsem pracoval – v Malajsii, na Zélandě, Austrálii, USA, Peru. Poslední dva měsíce mi pomohl táta. Měl jsem možnosti zůstávat na různých místech i déle. Ale něco mě vlastně od začátku táhlo zpátky domů…

Které místo tě nejvíc uchvátilo a proč?

Tuhle otázku nemám rád. Nevnímám život líbí/nelíbí. Vnímám to tak, že život se mnou hovoří přes různé životní situace a z každé si mám něco odnést – radost, smutek, bolest, lásku… Nicméně mám rád moře, baví mě hory. Rád jdu na hranici možného – Indie, Írán, zátoky, kopce, města, řeky, lidi. Jakákoliv odpověď by nebyla fér k jiným místům.

Kdyby bylo jiné místo, kde bys chtěl žít, než Liberec, kde by to bylo?

Nebýt rodiny v Liberci, neměl bych jedno místo, asi bych byl nomádem, poustevníkem, jenom bych byl. Lákal by mě život stylem „posouvat se po nohou“, poznávat lidi, hovořit s nimi o životě. Jelikož ale rodinu mám, beru jako samozřejmost, že budu žít v místě, kde žijí oni. Navíc – když vidím děti, jak milují svoje prarodiče, tak musím pracovat i na vztahu s nimi, aby vše fungovalo. To mě stále posouvá k tomu stát se opravdovým člověkem. Jsem vděčný, že vše je tak, jak je. I když to možná nevypadá tak exoticky jako procestovat svět.

Nakonec ses vrátil domů. Co bylo hlavním důvodem?

Zjistil jsem, co to znamená být doma. A být doma, vytvořit domov, je něco kouzelného, zázračného. Hovořím cizími jazyky, ale se svojí ženou a dětmi chci diskutovat a hádat se ve svém rodném jazyce. Když jsi dlouho mimo Čechy a pak se vrátíš, najednou vnímáš, že rozumíš lidem okolo, i když nedáváš pozor. Kdosi někde hovořil o vůni českého lesa, já bych mluvil o zvuku lidu.

Pláže Austrálie

Dnešní doba je specifická tím, že i když se máme nejlíp v historii, stále si na něco stěžujeme. A to nejen ti, kteří k tomu mají důvod (takových je bohužel tak mnoho), ale i ti, kteří se prostě jen srovnávají s blahobytem nejbohatších. Je nějaké místo, které by nás z těchto nářků vyléčilo?

Takové místo existuje, ano, a je to nitro každého z nás. Kde je ta hranice zodpovědnosti k planetě, lidem okolo a kde je hranice, kdy si chceme užít života. Co k tomu potřebujeme? Na to neexistuje univerzální odpověď. Každý musí hledat u sebe, co opravdu potřebuje. Cestování může dát indícii, ale nikoho nevyléčí. Léčení musí udělat každý sám.

Zajímalo by mě – měl jsi při cestách dojem, že štěstí lidí závisí na vyspělosti a bohatství země?

Co je to štěstí? Čas, energie, kamarádi, práce, kombinace všeho?

Mám kamaráda, herce, když se potkáme, často se ptá: „Matěji, jsi šťastný?“ Odpovídal jsem, že ano. Teď říkám, že nemůžu být šťastný, když vidím, co se děje kolem mě. V Liberci, v ČR, v Evropě, ve světe. I to je důvodem, proč vstupuji do politiky. Odpracovat něco pro naše budoucí generace, abychom se tím mohli podílet na jejich štěstí, ať už je to, co je to.

Už jsem zmiňovala, že žiješ v Liberci. Co je věc, kterou na něm máš nejraději, a co ti naopak vadí?

Na Liberci mě baví, že ačkoliv je to 5. největší město v ČR, je to taková větší vesnice. Je to všude kousek, do lesa, do města. Tím má Liberec ohromný potenciál pro život plný rovnováhy – práce/rodina/koníčky.

Nikoliv, že by mi to úplně vadilo, pro můj lidský život je to příliš krátká doba, ale spíš mě mrzí, že v Liberci se dlouhodobě nehledí do dálky, na budoucnost, nemyslí se na další generace a to je mi spíš líto.

Jaký je důvod, že ses rozhodl vstoupit do politiky?

Mám fajn život. Mám skvělou rodinu. Mám výbornou práci. Je čas začít vracet životu, společnosti, planetě, co jsem od ní dostal. Vím, že moje vnímání může být přínosné. Snažím se o to v práci a politika je dalším místem, kde bych zkušenosti mohl využít pro jiné.

Romantický východ Slunce v práci – i odpady mohou být zábava

Ještě jsme nezmínili tvé zaměstnání. Vím, že děláš ve firmě, která se zabývá ekologickým zpracováním spotřebičů. Osobně jsem ani netušila, že v našem okolí taková firma funguje. Můžeš mi říct, čím konkrétně se zabývá a jaká je tvá pozice?

Jsme rodinná firma, která zpracovává elektrospotřebiče, plastové odpady. Mám na starosti inovaci technologických celků, procesy ve firmě a řídím projekty, díky kterým dosahujeme výše uvedených změn. Pracuji tam již 10 let, tak mě vždy překvapuje, jak pozitivně se lidi tváří na to, co děláme. Žít v souladu s přírodou mi přijde naprosto přirozená věc. Mrzí mě, že nemáme uzavřené recyklační kruhy ve všech oborech. Svět by vypadal úplně jinak – líp.

Dvě děti, krásná manželka, dům, náročné zaměstnání a ještě politika. Kde bereš energii, jaké jsou tvoje koníčky, co tě dobíjí?

Dobíjí mě dvě děti, manželka, dům, náročné zaměstnání a politika. Ve volném čase, pokud je, jdu sportovat, čtu a sledují globální politiku, do toho se snažím případně něco tvořit rukama. Vážím si svého okolí, ale i sebe samotného. Proto se doma vyhýbáme alkoholu, snažíme se jíst zdravě… I to může být zdrojem energie.

Ptala se Zuzana Kocumová