Loading…

Jaromír Baxa: Chci dát prostor a příležitost novým lidem

V politice se už nějaký čas pohybuješ, mohl bys nám říct, kdy ses rozhodl do politiky vstoupit a co Tě k tomu vedlo?

Už před deseti lety jsme se u nás ve Vesci pokusili zabránit výstavě viladomů na loukách podél cesty k Tajchu. Udělali jsme občanské sdružení, pak osadní výbor, a zkoušeli jsme s vedením města řešit i další problémy. Ale radnice tehdy na občanské aktivity moc nedala. Pak mě oslovil Jan Korytář, jestli by nestálo za to zkusit věci zlepšovat přímo z radnice, že jako občané budeme pořád tahat za kratší konec. Souhlasil jsem, s podmínkou, že do toho ale půjdeme všichni naplno a že ve volbách zkusíme vyhrát, což se nám se Změnou pro Liberec v roce 2010 opravdu podařilo. Někdy v té době jsem už mnohem víc řešil, jak zlepšit poměry v celém Liberci, nejen u nás ve čtvrti.

V současné době jsi zastupitelem města Liberce a zároveň Libereckého kraje, do obou zastupitelstev jsi přitom kandidoval jako člen Strany zelených za Změnu pro Liberec (resp. Změnu pro Liberecký kraj). Zajímá mě, co se stalo, že ses se Změnou rozešel a pustil se do budování nového projektu?

Se Zuzanou Kocumovou jsme odešli po sedmi letech práce ve Změně pro Liberec, přitom jsme ji oba svého času pomáhali vytvářet. Nešlo o rozhodnutí, které by reagovalo na jednu konkrétní věc, spíše o vyústění dlouhodobějších neshod o tom, co je v politice důležité. Velké spory jsme měli o setrvávání v koalici s ANO s primátorem Batthyánym. Na začátku jsme se oba intenzivně zapojili, já v technických službách, Zuzana v Radě města a ve Sportovním areálu Ještěd, připravoval jsem několik dalších podnětů pro Radu města. Spolupráce ale začala velmi brzy drhnout.

Navíc jsme v koalici ani nenaplnili svůj program. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že změníme fungování radnice, ne jestli také dokážeme zrealizovat pár projektů, jako ti před námi. Klíčoví lidé z minulosti zůstali na svých místech, zatímco v dopravním podniku byl odvolaný Josef Šedlbauer, já odešel z technických služeb kvůli nemožnosti prosadit systémové změny raději sám. Se Zuzanou Kocumovou jsme proto už od roku 2015 prosazovali buď vyjednávání o jiné koalici, nebo odchod do opozice, nebo alespoň o otevřenou komunikaci o tom, kdo jaké návrhy blokuje. Ani jedno se nám ale ve Změně nepodařilo prosadit, navíc jsme především ze strany Jana Korytáře dlouhodobě postrádali ochotu k hledání společného řešení. Paradoxně nám přišlo, že je ochotnější ustoupit tu ANO, tu jiným, než se dohodnout s námi.

V takovém prostředí jsme nechtěli zůstávat. Nebyli jsme přitom jediní, asi půl roku jsme se domlouvali na společném postupu i s některými dalšími zastupiteli, ale nakonec jsme se rozloučili jen my. Poděkovali jsme si za spolupráci, za všechno dobré, co jsme společně udělali, já ještě speciálně Janu Korytářovi za to, že mi před lety dal příležitost pracovat pro město, bez které bych dnes nebyl tam, kde jsem. Bez ohledu na další události mu za ni zůstávám vděčný.

Potom jsme pár měsíců přemýšleli, co budeme dělat dál, jestli neskončíme úplně, já třeba proto, že mám práci, která mě baví, k tomu malou dceru, které se chci věnovat. Oba nás ale pořád žene naděje, že by spousta věcí mohla v Liberci fungovat líp. Navíc máme po těch letech hodně zkušeností a znalostí, které bychom třeba ještě rádi zúročili. Proto jsme zorganizovali několik setkání, hned na prvním jsi se objevila i Ty (ptá se Petra Alžběta Baslová), a shodli jsme se, že má cenu vytvořit novou skupinu, dát prostor a příležitost novým lidem, třeba i trochu inspirovat a něco předat.

Na jednom z  prvních setkání, které jste se Zuzkou Kocumovou iniciovali, jsme debatovali o tom, zda je možné zachovat si v politice ideály. Utkvěly mi dvě věci, které jsi řekl. První se týkala toho, že ačkoli se Ti ideály nepodařilo úplně naplnit, máš pocit, že ses k tomu občas blížil. Druhá mluvila o tom, že navzdory všem peripetiím Tě to v politice s některými lidmi stále baví. Konkrétně jsi zmínil Zuzku Kocumovou. Přiznám se, že mi od té doby v hlavě straší otázka, čím to je, že Tě spolupráce se Zuzkou pořád baví? Mohl bys zkusit popsat, co je zásadní pro Tvůj pozitivní pocit z Vaší spolupráce?

Společně se Zuzkou jsme toho udělali hodně, napsali určitě desítky textů, rozpracovali mnoho témat, strávili jsme spoustu času přemýšlením, jak něco vyřešit. Snad vždycky jsem měl pocit, že výsledek byl mnohem lepší, než kdyby se o to pokoušel každý z nás zvlášť. Doplňujeme se, oba toho dost víme, přitom každý na věci koukáme z trochu jiného úhlu a každý máme trochu jiné silné stránky. To nejdůležitější ale myslím je to, že se na politiku díváme hodně podobně. Oba bychom chtěli, aby politika byla především o správě věcí veřejných, a ne pouhým bojem o moc. Jasně, že každý politik chce uspět ve volbách, ale nemělo by se zapomínat, že úspěch ve volbách a politická moc je jen prostředek, ne cíl. Máme tenhle ideál společný a nechceme se jej vzdát. To nás myslím spojuje nejvíc.

Za uplynulé roky jsi určitě nasbíral hodně zkušeností, trochu poznal, čeho je a čeho není v komunální politice možné dosáhnout. Kdyby sis měl vytyčit jeden cíl, jednu věc, na kterou by ses rád v následujícím volebním období zaměřil a podílel se na jejím prosazení/ uskutečnění, co by to bylo?

V tomhle mám jasno. Chtěl bych, aby v Liberci vznikly městské obvody, se svými starosty, zastupitelstvy, rozpočty, jasnými pravomocemi a povinnostmi. Ideálně by jich mělo být zhruba deset. Liberec je jednoduše příliš velký a příliš různorodý na to, aby zastupitelé dokázali vnímat potřeby celého města. Zákonitě pak preferují velké stavby a velké projekty, které jsou vidět, jenže u toho nezbývají peníze na veřejný prostor, nejen na okrajích měst, ale vlastně i v centru, mimo nejfrekventovanější místa okolo radnice a Fügnerky. O zbytek města se v podstatě nikdo systematicky nestará, málokdo ze zastupitelů má konkrétní vztah jak k Vesci, Doubí, tak Ruprechticím nebo Růžodolu. Když je z Ruprechtic, zcela přirozeně řeší chodníky tam, a ty jinde mu jsou v zásadě jedno.

Městské obvody by toto změnily. Stanovily by jasný podíl peněz, který v nich zůstává a o kterém si mohou rozhodnout lidé v místě, kde bydlí. Myslím, že jen tak se dá docílit toho, aby všechny městské čtvrti vypadaly jako Vratislavice nebo jako menší obce okolo Liberce. Aby měly upravenou a udržovanou zeleň a fungoval v nich nějaký spolkový a sousedský život. Po zkušenostech se čtyřmi primátory si také myslím, že jen tak se podaří přesměrovat více peněz z velkých staveb a velkých projektů do péče o veřejný prostor, který je u nás stále podfinancovaný.

Je nějaká věc, v níž máš pocit, že ses ve své politické kariéře v minulosti mohl (měl) zachovat jinak? Pokud ano, tak co to bylo a jak by ses zachoval dnes?

Hodně věcí vidí člověk zpětně jinak, určitě je pár hlasování, které bych dnes viděl jinak, a je i pár věcí, které bych dnes už nepodepsal. Jenže chyby nedělá jen ten, kdo nic nedělá a nezkouší. Snažím se v nich proto hledat poučení, vědět o svých slabých stránkách a odolávat pokušení svádět věci na druhé, nebo na náhodu. To hlavní, co si zatím odnáším, je jen potvrzení toho, co řekne každý zkušený manažer. Že tu největší práci má člověk věnovat výběru lidí, kterým pak může důvěřovat. To neznamená nutně ve všem souhlasit, ale u kterých může mít důvěru v to, že jsou kompetentní a že přispějí k budování firemní kultury. Na městě je to jen trochu komplikovanější v tom, že se musíte více domlouvat, hledat podporu a hlavně nezapomínat na to, že správu města má člověk jen na nějaký čas svěřenou. Ale ten princip je v zásadě stejný.

No a nakonec by mě zajímalo, co Tě v poslední době v Liberci potěšilo, co funguje, co Ti dělá radost?

Největší radost mám z toho, co se podařilo Karolíně Hrbkové, když měla dva roky na starosti územní plán. I když jí nebylo dopřáno dotáhnout proces jeho vzniku do konce, vnesla do něj mnoho inovací. Tou nejzásadnější je změna přístupu k zeleni ve městě. Do té doby byly zelené jen ty plochy, které tak nějak zbyly, ona přišla a prosadila do územního plánu koncepci veřejné zeleně tak, aby každé místo ve městě mělo v docházkové vzdálenosti hřiště nebo park. K tomu redefinovala myšlenku zelených pásů tak, aby plochy v nich mohly fungovat a nešlo o nahodilosti. Všechno to zní jako strašná nuda, ale jde o kroky, které mohou v blízké budoucnosti přinést velký posun v tom, jak dobře se v našem městě žije.

Otázky na tělo kladla Petra Alžběta Baslová